Pro studenty

Hnízdní parazité, jako například kukačka obecná (Cuculus canorus), kladou svá vejce do cizích hnízd. Protože péče o cizího potomka je velice nákladná, snižují parazité výrazně biologickou zdatnost svých hostitelů. V důsledku toho si hostitelé vyvinuli různé obranné behaviorální strategie, jako je např. odmítání cizích vajec nebo fyzická obrana hnízda před parazity. Nedávný výzkum ukázal, že přítomnost cizího vejce v hnízdě může hostitelům zvýšit hladinu stresových hormonů, což vede k odmítnutí tohoto vejce. Nicméně, přestože bylo mnoho výzkumu věnováno chování, stále nemáme žádné informace o fyziologických reakcích hostitelů na setkání s hnízdními parazity.

V této práci vystavíme rákosníky obecné (Acrocephalus scirpaceus), časté hostitele kukačky, vycpané samici kukačky v kontrolovaném klecovém experimentu a změříme jejich behaviorální a fyziologickou stresovou reakci. Behaviorální reakce bude vyhodnocena na základě chování rákosníků, které bude po celou dobu experimentu natáčené na videokameru. Informace o fyziologické reakci rákosníků získáme změřením hladiny stresových hormonů kortikosteroidů v jejich krvi po vystavení atrapy.  

Stejným způsobem vystavíme rákosníky také vycpané atrapě krahujce obecného (Accipiter nisus), ptačímu predátorovi, kterého kukačky svým vzhledem nápadně připomínají, a také hrdličce divoké (Streptopelia turtur), která bude sloužit jako neškodná kontrola. Protože bylo prokázáno, že hostitelé dokáží kukačku od krahujce rozpoznat, předpokládáme, že se bude lišit i stres vyvolaný těmito dvěma odlišnými typy hrozeb. Naše práce přinese především nové poznatky o fyziologické reakci hostitelů na nebezpečné podněty, se kterými se v přírodě běžně setkávají.