Úloha věkově specifické tkáňové elasticity a její možný vliv na pooperační terapii u pacientů s rozštěpy rtu a patra
Téma již má řešitele.- Řešitel
- Pavlína Suchánková - Gymnazium Františka Živného
- Instituce
- Masarykova univerzita
- Fakulta/ústav
- Fakulta lékařská
- Další údaje o pracovišti
- Klinika popálenin a plastické chirurgie
- Lektoři
- Olga Košková
- Podpora
- Téma nebylo finančně podpořeno.
Vývojové vady orofaciální oblasti jsou nejčastějšími vrozenými malformacemi u dětí, vyskytují se v České republice s incidencí 1,8 dítěte s rozštěpem na 1000 zdravě narozených dětí. Péče o děti s rozštěpem je multioborová, centralizovaná a probíhá od narození až do dospělosti. Ve Fakultní nemocnici Brno zajišťuje léčbu pacientů s orofaciálním rozštěpem Centrum pro léčbu rozštěpů obličeje (CLRO). Pacienti s rozštěpem patra jsou děleni dle embryologických příčin vzniku vady:1. pacienti s rozštěpem rtu nebo rozštěpem rtu a patra (tzv. celkový rozštěp),2. pacienti s izolovaným rozštěpem patra. Primární operace rozštěpu rtu probíhá od 2. dne po narození kdykoliv později, ideálně do 3. měsíce věku. Operace rozštěpu patra probíhá u skupiny pacientů s izolovaným rozštěpem patra nebo celkovým rozštěpem ideálně mezi 7. - 18. měsícem věku.
U dětí s rozštěpem lze v klinické praxi pozorovat, že šíře (závažnost) rozštěpu ne vždy odpovídá průběhu hojení a vzhledu jizev vzniklých po rekonstrukčních výkonech. Jeden z faktorů hojení i následného vyzrávání jizev mohou být rozdíly kvality tkání mezi různými typy rozštěpové vady nebo věk v době operace. Stáří, resp. věk dítěte s výše zmíněnými vadami v době operace, by mohl být pravděpodobně jedním ze zásadních faktorů pro hojení pooperačních ran, zejména viditelné jizvy v případě rozštěpu rtu. To dokládá zejména praktická zkušenost plastických chirurgů provádějících jednotlivé chirurgické úkony, kdy největší plasticita tkáně je pozorována u nejmladších pacientů. S tímto pozorováním se pojí také předpoklad, že tkáně mladších pacientů obsahují více progenitorových, tedy nediferencovaných buněk s větším regenerativním potenciálem, které mohou následně přispívat k výrazně lepší regeneraci a hojení dané tkáně4. Přesné věkově specifické zastoupení jednotlivých buněčných typů a tím dané zastoupení extracelulárních proteinových produktů a jejich uspořádání v tkáni rtu a patra jsou však prozatím neznámé u takto mladých pacientů. Cílem tohoto projektu bude tedy zjistit, jak se liší zastoupení jednotlivých buněčných typů v oblasti rozštěpu rtu a patra, rozložení a orientace extracelulárních proteinových struktur a jak mohou tyto tkáňové charakteristiky mít vliv na pooperační regeneraci s co nejmenším estetickým a funkčním defektem.