Díky SOČce využila Veronika Babyrádová bohaté možnosti programu PPNS
Veronika Babyrádová byla součástí PPNS programu po dobu čtyř let. Do programu se dostala díky výhře v celostátním kole soutěže SOČ, kterou v roce 2018 absolvovala v oboru Tvorba výukových pomůcek a didaktická technologie. Byla to pro ni první velká zkušenost s vědou, které se nakonec rozhodla věnovat i nadále.
Jaká byla tvé cesta od SOČ až k PPNS?
První SOČka mě motivovala k tomu, abych v následujícím ročníku napsala ještě jednu. Zatímco výsledkem té první byla výuková sada, druhá SOČka byla ryze vědecká. Využívala metod analytické chemie a věnovala se dormanci semen hrachu setého. Podařilo se mi s ní taktéž vyhrát celostátní kolo SOČ. Následovala nominace na mezinárodní soutěže a zahraniční zkušenost ze Švýcarského International Swiss Talent Fora. Na základě zmíněných prací jsem obdržela cenu Učené společnosti AVČR v kategorii středoškolský student, a cenu J. Heyrovského. Obou ocenění si vážím. Byly pro mě tehdy motivací pokračovat v mojí práci dál.
V programu PPNS jsem absolvovala několik jazykových kurzů. Měla jsem příležitost rozvíjet sebepoznání, vystupování ve společnosti, schopnost navazování dialogů i prezentační dovednosti. Součástí mých nadáčských let byly také pravidelné letní expedice. Navštívili jsme Slovensko, Švédsko i Rumunsko. Expedice pro mě byly důležitým zážitkem, díky kterým jsem objevila i své fyzické hranice.
Co dalšího ti účast v programu podpory nadaných studentů přinesla?
Díky programu jsem získala spoustu zajímavých kontaktů, které v mém životě hrají důležitou roli dodnes. Pokud bych měla jedním slovem popsat nadáče, volila bych slovo „komunita“. Vytvořili jsme partu lidí, kteří se i přes svoje diametrálně odlišné zájmy podporovali, zajímali se o sebe a chtěli sdílet svoje úspěchy i neúspěchy. S mnohými z nich jsem v kontaktu dodnes. Dá se tedy říci, že účast v programu mi změnila život – přinesla skvělé příležitosti a kontakty, které jsou pro mě stále aktuální. Příkladem může být studentská konference CzecHopes, kterou spolu s některými dalšími bývalými nadáči organizujeme již poněkolikáté.
Jak bys shrnula své působení v nadáčích?
Tato část mého života pro mě byla velmi rozvojovou. Bylo to období plné výzev, seberozvoje a zlepšování se v různých oblastech. Zároveň to však nebylo vždy jednoduché – se soutěžemi se pojil stres a tlak na výkon, se kterým jsem se musela naučit vyrovnávat. Zpětně jsem však ráda, že jsem si tímto obdobím prošla a měla možnost tak získat i jistou míru psychické odolnosti. Kdyby se mě dnes někdo zeptal, jestli bych do toho šla znovu, bez váhání bych odpověděla, že ano!
Čemu se věnuješ nyní?
Jsem studentkou doktorského studia na FF MU v oboru Pedagogické vědy. Věnuji se tématu vývoje profesní identity nebo třeba angažovanosti mládeže. Jsem stipendistkou institutu SYRI a mám za sebou také zkušenost ze zahraniční (kde jsem v rámci studijního Erasmu absolvovala stáž v oboru sociální integrace) nebo stáž na MŠMT. Kromě toho na MUNI učím mimo jiné i prezentační dovednosti, k čemuž jsem si vybudovala vztah právě v době svých nadáčských let.