Mají našlápnuto už od střední
Vypadají docela obyčejně a na první pohled na nich nic nepoznáte – prostě běžní středoškoláci. Ovšem když se s nimi dáte na chvilku do řeči, po chvilce máte dojem, že mluvíte možná s budoucím laureátem Nobelovy ceny. I tak může vypadat setkání s některým z jihomoravských sočkařů, kterým prostřednictvím našeho dotačního programu pomáháme uspět na krajské i celostátní úrovni. Nabízíme vám teď několik příběhů těchto „mlaďochů“, o kterých ale jistě ještě uslyšíme.
Vypadají docela obyčejně a na první pohled na nich nic nepoznáte – prostě běžní středoškoláci. Ovšem když se s nimi dáte na chvilku do řeči, po chvilce máte dojem, že mluvíte možná s budoucím laureátem Nobelovy ceny. I tak může vypadat setkání s některým z jihomoravských sočkařů, kterým prostřednictvím našeho dotačního programu pomáháme uspět na krajské i celostátní úrovni. Nabízíme vám teď několik příběhů těchto „mlaďochů“, o kterých ale jistě ještě uslyšíme.
Martin Kaleta: Mrtvici spousta lidí nepozná
Jeho celoživotním snem je pomáhat druhým a dostat se na medicínu. Rád hraje tenis a také pořádá přednášky na téma Mrtvice a jak ji poznat. A tráví hodiny v laboratoři, kde ji zkoumá. Za její výzkum nyní obdržel cenu České hlavičky. Řeč je o osmnáctiletém studentovi Purkyňova gymnázia ve Strážnici – sočkařovi Martinu Kaletovi. „Mrzí mě, že většina lidí příznaky mrtvice nepozná,“ říká.
Největším Martinovým vzorem je neurochirurg Vladimír Beneš. A potom dědeček se strejdou, rovněž doktoři. Podotýká, že právě díky nim objevil svoji lásku k mozku. „Když jsem si listoval jejich medicínskými atlasy, naprosto mě to uchvátilo,“ vzpomíná.
Na krvácivou mozkovou příhodu mu zemřeli pradědeček i prababička. I to byl jeden z důvodů, proč se středoškolák rozhodl věnovat právě výzkumu mrtvice. Osmnáctiletý Martin Kaleta už téměř tři roky spolupracuje s Fakultní nemocnicí u svaté Anny na projektu Hodina biologie pro život. V něm se snaží rozšířit povědomí o cévních mozkových příhodách.
„Podle našich zjištění pozná příznaky mrtvice asi jen 19 procent lidí. Přitom právě laici jsou ti, kteří musí rozpoznat, že se jedná o mozkovou příhodu a zavolat záchranku. Nesmí svůj stav zlehčovat, to pak vede ke zbytečným úmrtím,“ popisuje gymnazista.
Svoji vášeň se proto rozhodl studovat ještě dřív, než nastoupí na univerzitu. „Bez podpory rodiny či vedoucího práce docenta Marka Joukala bych to ale nezvládl,“ říká Kaleta.
Zdeněk Pezlar: Hrozba kvantových počítačů oživuje hledání těžko řešitelných úloh
Isogenie eliptických křivek, diskrétní logaritmy, asymetrická kryptografie… Pro většinu populace jen těžko srozumitelné pojmy, vyjadřované ještě hůře uchopitelnými rovnicemi. Ne tak pro Zdeňka Pezlara. Studenta Gymnázia Brno, třída Kapitána Jaroše, který s prací na téma Isogenie v kryptografii zabodoval v soutěži Česká hlavička. Dohromady ji dával pod vedením školitele Vojtěcha Suchánka z Katedry počítačových systémů a komunikací Fakulty informatiky Masarykovy univerzity.
Pokud jde o soutěže talentovaných středoškoláků, je Zdeněk Pezlar už zkušeným veteránem. V loňském roce vybojoval první místo v celostátním kole SOČ – Středoškolské odborné činnosti, konané pod záštitou Jihomoravského centra pro mezinárodní mobilitu, s prací nazvanou Řešení diofantických rovnic s rozkladem nad číselnými tělesy. Letos mezi Sočkaři skončil bronzový, přidal však do sbírky titul Česká hlavička.
Jakkoliv se téma jeho práce může zdát na první pohled abstraktní, aniž bychom si to uvědomovali, kryptografie má dnes význam v každodenním životě každého z nás. Kdykoliv odešleme e-mail, kdykoliv se přihlásíme online do některého z nekonečných množství svých účtů, kdykoliv v digitálním světě pracujeme s daty. „V dnešních dobách naše data chrání šifrovací protokoly založené na matematických problémech, jako je rozkládání přirozených čísel na prvočísla. Pokud totiž známe součin dvou velkých prvočísel, tak velmi těžko rekonstruujeme ona dvě prvočísla. Alespoň na klasickém počítači,“ uvádí do problematiky své práce Zdeněk, jehož vize míří do budoucnosti. „Představme si ale svět za patnáct let, kdy někdo postaví kvantový superpočítač.“
Pro počítače využívající procesů známých z kvantové mechaniky, milionkrát rychlejší než počítače dneška, už řešení takových úloh nebude nejmenší potíž, a dnešní šifrovací protokoly před nimi neobstojí. Právě tyto problémy se snaží adresovat tzv. post-kvantová kryptografie, odolná vůči útokům kvantových počítačů. „Hrozba kvantových počítačů ve své podstatě znovu oživila snahu o hledání těžko řešitelných matematických problémů,“ vysvětluje Zdeněk. Právě v těchto úlohách pak mladý matematik nachází místo pro logaritmy, eliptické křivky či isogenie z názvu své práce.
„Účelem mého projektu bylo napsat první český úvod do studia isogenií eliptických křivek vhodný pro čtenáře, který s tématem nemá předchozí zkušenosti, později v práci jsem se jim věnoval na mnohem vyšší úrovni. Podstatnější však bylo, že jsem dopodrobna studoval užití isogenií v praxi – primárně v kryptografii,“ říká student Gymnázia Brno, třída Kapitána Jaroše, tradiční líhně matematických talentů.
Že se mu jeho záměr povedl, školitel Vojtěch Suchánek nepochybuje. A to i navzdory tomu, že jde o dosud jen málo probádané téma, které svými nároky převyšuje i většinu diplomových prací studentů starších, než je Zdeněk. „Jde o obor proslulý svou náročností, v němž se pohybuje jen málo lidí. Opravdu hodně komplikovaná teorie, které málokdo rozumí. Zdeněk ji chtěl posunout dál, implementovat, což se mu prostřednictvím kryptografie povedlo. Navíc, podobný text dosud nebyl k dispozici, takže jeho práce by mohla fungovat jako český úvodní text k tématu a může posloužit do dalšího výzkumu,“ shrnuje Vojtěch Suchánek.
Adriena Jedličková: Díky SOČ jsem se naučila spoustu nových věcí
Středoškolská studentka Adriena Jedličková z výzkumné skupiny doc. Marcely Buchtové uspěla ve Středoškolské odborné činnosti, kde obsadila výborné 3. místo v národním kole!
Adriena Jedličková z Gymnázia Brno, třída Kapitána Jaroše uspěla s prací: Imunitní reakce a reparace cílových orgánů po inhalaci rozpustných nanočástic olova.
„Díky SOČ jsem se naučila hrozně moc nových věcí, zlepšila se nejen ve znalostech biologie, ale také v komunikaci a jednání s lidmi. Naučila jsem si víc věřit a stát si za svými názory a nápady. Poznala jsem skvělý kolektiv kolegů, kteří mi neskutečně pomohli a celou dobu mě podporovali a pomáhali mi,“ říká Jedličková.
Chcete se taky naučit spoustu nových věcí? Tak se taky přihlaste do SOČ!