Pro školitele

Česká republika je proslulá svou fragmentací územního uspořádání, která má kořeny již v době Rakouska-Uherska. V posledních sto letech bylo vynaloženo úsilí na řešení této fragmentace pomocí četných institucionálních rámců a nástrojů. Nejvýznamnější změny byly uskutečněny v rámci komplexní reformy v 70. a 80. letech 20. století, kdy byly obce nucené ke slučování. Ve srovnání se slučováním je přijatelnější alternativou spolupráce mezi obcemi, která je také jedním z potenciálních řešení neefektivního poskytování služeb. Meziobecní spolupráce je také způsob, jak se vypořádat s tlaky na místní samosprávu vyplývajícími z rostoucího technického rozsahu výroby, sociálních a ekonomických procesů a tlaků trhu. Může se jednat o nástroj ke zvýšení správní kapacity malých obcí. Úspěšná spolupráce generuje společné výhody tím, že vytváří efektivitu a úspory z rozsahu při poskytování a produkci služeb a internalizuje problémy přelévání. Decentralizace přivádí vlády blíže k lidem s cílem zlepšit alokační efektivitu a zvýšit odpovědnost. Stávající struktura místních samospráv bohužel často nedokáže internalizovat externality a využít úspor z rozsahu. Malé místní samosprávy mohou také postrádat výkonnou kapacitu pro efektivní řízení veřejných služeb nebo výkon regulačních povinností. Tyto problémy lze vyřešit nebo omezit řadou mechanismů spolupráce, které zahrnují různé úrovně vyjednávání a snadnost výstupu. Přestože byla spolupráce mezi obcemi zkoumána ve světle mnoha ekonomických, geografických, prostorových, politických a institucionálních podmínek, zůstává otázka vhodnosti tohoto přístupu pro poskytování veřejných služeb a rozsahu, v jakém je obecně přijímán a považován za výhodný. Úplná variabilita a rozsah meziobecní spolupráce v České republice nejsou dosud plně prozkoumány. Otevírá se zde tedy prostor pro zaplnění této mezery. Snahou autora SOČ bude datově podchytit a zmapovat současný stav meziobecní spolupráce obcí v Jihomoravském kraji. Hlavním cílem bude identifikovat, jaké přínosy (potažmo) bariéry meziobecní spolupráce přináší. Cíl práce bude naplněn prostřednictvím realizace dotazníkového šetření s vybranými zástupci veřejného sektoru (starostové obcí v JMK). Pozornost bude zaměřena mimo jiné na proces navázání partnerství, motivace, výběr spolupracující obce, přínosy partnerské spolupráce. Na závěr práce je zhodnoceno naplnění potenciálu meziobecní spolupráce obcí ČR, jsou diskutovány možná rizika a doporučení pro další budoucí kooperaci municipalit na regionální úrovni.