Pro školitele

Solvatochromní barviva lze považovat za jakéhosi chemického chameleona, protože stejně jako chameleon, který dokáže měnit svoji barvu v závislosti na prostředí, dochází i u těchto chemických sloučenin ke změně optických vlastností podle typu prostředí (rozpouštědla), ve kterém se nachází. Tyto změny mohou výrazné natolik, aby byly pozorovány pouhým okem. Pro bližší a objektivnější charakterizaci těchto optických posunů je možné využít některých spektrálních metod, jako jsou UV-Vis spektrometrie a případně i luminiscenční spektrometrie, protože řada těchto barviv může po dodání dostatečné energie emitovat záření ve formě luminiscence. Takto změřená absorpční, excitační a emisní spektra v různých rozpouštědlech mohou napovědět, jak je pak možné ovlivnit solvatochromní vlastnosti, např. derivatizací, daného barviva. V současné době se některá tato barviva využívají při značení buněk, kdy jednotlivé části buňky jsou značeny tou samou látkou, která vykazuje rozdílné optické vlastnosti v závislosti na místě, na které se v buňce navázala (cytoplazma, membrána atd.). Další z nabízených aplikací syntetizovaných barviv je jejich použití jako senzory pro zjištění obsahu rozpouštědla ve vodě (například obsah ethanolu/methanolu). Cílem práce je optimalizace syntéz různých solvatochromních barviv (např. DAPNE, Brookerův merocianin) a analýza jejich vlastností a studium jejich využití.