Pro školitele

Supernovy patří k nejzářivějším kosmickým událostem, z toho důvodu jsou pozorovatelné na ohromné vzdálenosti, takřka přes "ceý vesmír". Jejich vliv na vývoj a strukturu svého bližšího i vzdálenějšího okolí je mimořádný; jsou zdrojem kosmického záření, dynamikou rozpínajících se plynných obálek zásadním způsobem napomáhají tvorbě nových hvězd, obohacují mezihvězdné prostředí o celou řadu chemických prvků. Díky svojí obrovské svítivosti hrají roli "etalonů" kosmologických vzdáleností; mimo jiné tak umožnily relativně nedávno prokázat zrychlující se rozpínání vesmíru.

Z fyzikálního hlediska se jedná buď o explodující velmi hmotné hvězdy v závěrečných stadiích svého vývoje nebo o explodujícího bílého trpaslíka, zformovaného z relativně méně hmotné hvězdy, nacházejícího se ve dvojhvězdě. Studium supernov přináší odpovědi na impozantní řadu vzrušujících, vzájemně souvisejících problémů. Jedním z nich je zkoumání procesů vzájemných interakcí vyvržených zbytků a vnějších vrstev explodujících hvězd se svým okolím, ve kterém se nacházejí buď hvězdní souputníci ve dvojhvězdách či vícenásobných systémech anebo různorodé, zpravidla velmi husté plynné struktury nepravidelných tvarů. Teoretické i pozorovatelské zkoumání těchto interakcí, jejich přiměřeně složité počítačové modelování a výstupy ve formě křivek svítivosti a jejich nepravidelností, stejně jako modelování spekter za pomocí k tomu určených programů by mělo být prvotním cílem této činnosti. Zároveň by se tyto modely porovnávaly s daty, získanými ze  skutečně pozorovaných událostí. Diskuze pozorovaných a modelových výsledků, jejich vyhodnocení a jejich interpretace z hlediska reálných dějů ve vesmíru by potom byl vlastní cíl celé práce.