Pro školitele

Epiteliální buňky představují základní stavební kameny nutné pro vytvoření epiteliálních vrstev všech orgánových soustav. Správná polarizace a vzájemné propojení těchto buněk jsou klíčové pro adekvátní funkčnost epiteliálních bariér. Ty představují nejen tkáňové lešení, ale zajišťují přenos signálních molekul, poskytují efektivní prostředí pro látkovou výměnu a umožňují tkáňově specifické funkce jako je vytvoření kožní bariéry či permeabilita střevní stěny. Desmosomy jsou proteinové struktury, které vzájemně tmelí epiteliální buňky, jsou tvořeny desmogleiny, desmokoliny a intermediárními filamenty a poskytují epiteliální vrstvě adaptabilitu v tlaku a tahu. 

Na základě současných znalostí lze předpokládat, že narušení fyzického spojení mezi buňkami epitelu způsobené oslabením desmosomálních spojení povede ke zvýšené tendenci buněk opouštět epiteliální vrstvu a putovat do vzdálených tkáňových nik. Cílem práce bude potvrdit tento předpoklad a využít k tomu model prsních nádorových buněk deficientních na expresi desmogleinu 2 (DSG2), které vykazují zvýhodněný růst nádoru in vivo spojený s jeho zvýšenou schopností zakládat vzdálené metastáze.  Práce bude testovat roli desmogleinu 2 v remodelaci kontaktů nádorových buněk prsu a monitorovat vliv narušení desmosomů na vytváření nových mezibuněčných kontaktů reprezentovanými například adherentními spoji. Pomocí metod průtokové cytometrie a konfokální mikroskopie bude pozorována role DSG2 v remodelaci mezibuněčných spojení. Výsledky, kterými práce přispěje k?výzkumu v?této oblasti, mají translační potenciál v?oblasti personalizované léčby.