Supervisors

Výsledky translačního výzkumu cévních mozkových příhod na hlodavcích jsou opakovaně zpochybňovány (Ergul A et al. 2016, Hložková J et al. 2019). Výtky jsou vyvolány opakovaným nepotvrzením výsledků translačního výzkumu v klinické praxi. U hlodavců jsou zásadní výtky směrovány k tradované odlišnosti trombolytického systému, kdy na základě in vitro práce Kornigera a Collena (1981) byla na desetiletí postulována dávka pro hlodavce 10 mg/kg a vyšší. Další výtka směřuje k použití nezralých mladých jedinců (Ergul A et al. 2016, Hložková J et al. 2019). Postupně se objevili práce zpochybňující „rodent dose“ (Haelewyn B eta al. 2010, Tomkins AJ et al. 2015). Další oprávněné výtky jsou směřovány k absenci frekventních komorbidit - diabetes, hypertenze, metabolický syndrom (Ergul A et al. 2016, Hložková J et al. 2019). Většinový přístup v hodnocení efektu trombolýzy je založen na nepřímém sledování efektu trombolýzy pomocí hodnocení velikosti infarktové zóny (postmortálně nebo in vivo), sledování času obnovy rekanalyzace. Tyto postupy jsou spojeny s vyšší variabilitou efektu a tedy větší "sample size", což vede k  nutnosti použití vyšších počtů zvířat ve skupině. V predcházejícím  projektu IGA VFU (318/2019/FaF) byly testovány umělé tromby pro použití v invivo a invitro experimentech. Výsledky potvrdily vysokou stabilitu a konstantnost vlastnosti umělých trombu vyrobených z lidského fibrinogenu. V projektu AZV MZ ČR (NV16-30299A) byla ověřena reálnost „on-line“sledování fibrinolýzy s použitím mikroCT u rentgent kontrastně značených trombembolů, jak in vitro tak in vivo. Cílem práce je na modelu in vivo fibrinolýzy umělých trombů u potkana, otestovat efekt rozdílných dávek rtPA (0,9 mg/kg ž.h.,  5 mg/kg ž.h. a 10 0,9 mg/kg ž.h.) na její rychlost. Rychlost fibrinolýzy bude prezentována jako změna relativní velikosti rentgenopakního trombu v průběhu aplikace infuze rtPA. Rychlost bude měřena u systémové embolizace – aplikace trombů přes karotidu retrográdně do aorty (minimální riziko exitul). a aplikace do povodí interní karotidy (MCAO model). Data o fibrinolýze ze SEmodelu a MCAO modelu lze zpracovat společně, data z MCAO modelu navíc poskytuji informace o hemoragické transformaci.

Ergul a et al. Impact of Comorbidities on Acute Injury and Recovery in Preclinical Stroke Research: Focus on Hypertension and Diabetes. Transl. Stroke Res. (2016) 7:248–260

Haelewyn B eta al. Human recombinant tissue-plasminogen aktivátor (alteplase): why not use the ‘human’ dose for stroke studies in rats? Journal of Cerebral Blood Flow & Metabolism (2010) 30, 900–3.

Hložková J et al.: Stručná analýza četnosti použití a spektra animálních modelů ve výzkumu cévních mozkových příhod. Cesk Slov Neurol N (2019) 82:274-278.

Korninger C, Collen D (1981) Studies on the specific fibrinolytic effect of human extrinsic (tissuetype) plasminogen activator in human blood and in various animal species in vitro. Thromb Haemost 46: 561–5.

Tomkins AJ et al.: Tissue Plasminogen Activator for preclinical stroke research: Neither “rat” nor “human” dose mimics clinical recanalization in a carotid occlusion model. Sci. Rep. (2015) 5, 16026