Supervisors

První vědecky popsaná spojitost mezi působením chemických látek a vznikem rakoviny se datuje do 18. století. V dnešní době jsou lidské populace vystaveny působení rozmanitých chemických látek používaných ve spotřebních produktech, v průmyslové výrobě či zemědělství. Rozpoznání karcinogenního potenciálu látek představuje proto důležitý aspekt v ochraně veřejného zdraví před nebezpečnými účinky těchto chemikálií. Laboratorní metody zaměřené na hodnocení mezibuněčné komunikace v buněčných kulturách in vitro představují perspektivní nástroj pro rozpoznání tzv. negenotoxických karcinogenů, tedy látek, které vyvolávají nebo podporují rakovinné bujení, aniž by poškozovaly DNA. Práce se soustředí na narušení mezibuněčné komunikace působením polyfluoroalkylových látek (PFAS), známých jako “věčné chemikálie”, které se kvůli lidské činnosti staly všudypřítomnými v našem prostředí. Zaměří se nejen na účinky některých tradičních PFAS, jejichž výroba a používání jsou postupně omezovány, ale také na jejich nově vyvíjené náhrady a alternativy.